Karl May in seinem Arbeitszimmer

KARL MAY

(1842–1912)

Karl May im Orient
     
     

Rok

Životopisné poznámky
překladatel: Dr.William E. Thomas

Místo pobytu

1842

Carl Friedrich May se narodil v pátek 25-tého února 1842, v deset hodin večer, a byl pokřtĕn příšti den v evangelicko-luteránském kostele Sv. Trojice v Ernstthalu. Jeho kmotři byli mistr tkadlec Carl Gottlob Planer (1792–1859), slečna Chr. Friederike Esche (bližší životopisné údaje neznámé), a kovářský učeň Christian Friedrich Weisspflog (1819–1894). Byl páté dítĕ 32-léte paní Christiany Wilhelminy, rozené Weisové. V rodném domĕ panovala veliká bída – trpká chudoba, často také hlad. Z jeho čtyř sourozenců byla naživu pouze čtyřletá Augusta Wilhelmina.
  
Geburtshaus

    Toho roku »bylo velmi suché a horké léto. Od setby vůbec nepršelo po 6 až 7 týdnů a skoro po celé léto ve žhavém okolí nebyla bouřka s deštĕm. Následoval všeobecný nedostatek vody, takže obilí nemohlo být semleto a bylo prostĕ sešrotováno.
   Dobytek v důsledku nesmírnĕ trpĕl a mnoho kusů vyhublo a sešlo a muselo proto být utraceno …«

Ernstthal,
Niedergasse 122
(Karl-May-Haus)

1843

»Pro nedostatek dobytka na porážku cena masa vysoce vzrostla.«
   Tehdejší situaci v ›krajinĕ tkalců‹ je možné porovnat s dnešními pomĕry ve vývojových zemích – ideální předpoklady pro onemocnĕní z nedostatku vitaminů a infekcí; to se také stalo údĕlem Karla Maye.

Ernstthal,
Niedergasse 122
1844

28-mého kvĕtna: narození sestry Karla Maye, Christiny Wilhelminy, pozdĕji provdané paní Schönové. V Hohensteinu a Ernstthalu stále panuje velký hlad:
   »Skutecnĕ nedávno se zde staly případy kdy lidé, kteří se stydĕli žebrat, doslova zahynuli hladem. Rovnĕž, obzvláštĕ v rodinách s mnoha dĕtmi, neni zřídka, že po mnoho dní nemají k jídlu ani kousek chleba a kdy nĕkolik brambor uvařených ve slupce a pojídané se soli, představují jedinou potravu tĕchto neštastníků. Avšak v mnoha rodinách jsou i brambory už snĕzené, anebo se jich nedostáva, a pak je úplné hladovĕní a žebrota nevyhnutelné. … Je to skutečnĕ srdcelomný pohled na tyto ubožáky s bledými a vyhublými tvářemi, s ustaranými zapadlými očima, ze kterých každá jiskra životní radosti vymizela, … když se vlečou jako stíny, …«
   Nedostatek vitaminu A s nejvĕtší pravdĕpodobnosti zapřičinil u Karla Maye šeroslepost (poruchu vidĕní při špatném osvĕtlení, za soumraku). Od této chvíle byl tĕžce zrakovĕ postižen – počátek Xerophthalmie hrozil ztrátou zraku.

Ernstthal,
Niedergasse 122
1845

Jeho zdravotní stav se zhoršil: oční víčka byly zavřené a oteklé, následoval zánĕtlivý Blepharospasmus (křeč očních víček). Nemohl otevřít oči po delší dobu. Stal se slepým (funkční slepota) a ztratil zrak. Pozdĕji si nemohl vzpomenout na předchozí zrakové vjemy. Dobré lékaře nebylo možné zaplatit, nemocenské pojištovny neexistovaly. May si stĕžoval ve své biografii Mein Leben und Streben (v souborném vydání jeho spisů pod názvem »Ich") [v českém překladu ›Vyznání‹ T&M Praha 1932] na zhoubné mastičkaření, kterému padl za obĕt. Pravdĕpodobnĕ byly jeho zavřené oční víčka zcela bez výsledku léčeny mastĕmi a obvazy; a tak ta malá příležitost vidĕt snad i po kratkou chvíli, byla ztracena.
   Mohl jsem osoby a vĕci ohmatati, slyšeti, čichati. To však nestačilo, abych si mohl utvořiti o nich plastickou představu. Mohl jsem je toliko tušiti. O podobĕ človĕka, stolu, psa, mohl jsem si učiniti jen vnitřní, duševní obraz. Ne tĕlo, nýbrž i duši jsem poslouchal, když nĕkdo hovořil. Ne vnĕjšek, nýbrž i nitro jeho se mi přiblížilo. [›Vyznání‹ T&M Praha 1932, str. 34.]
   Karel byl pod stálou péči své babičky, Johanny Christiany Mayové, matky jeho otce. Ona ovlivnila svými romantickými pohádkami jeho myšlenkovy a citový svĕt. Následující mĕsíce se staly pramenem Mayovy velmi bohaté představivosti.
   Přestĕhování do domu tkalce Carla Augusta Knoblocha. Dne 15-tého srpna začíná pro Mayovou matku šesti-mĕsíční vzdĕlání porodní asistentky

Ernstthal,
Marktplatz 183
1846

13-tého února: Mayova matka podstoupí zkoušky pro porodní báby na Chirurgicko-Medicinské akademii (Kurlaender Palais) v Dráždanech s »výborným prospĕchem.« Tam také byly oči jejího slepého chlapce úspĕšnĕ »léčeny« profesory Haasem a Grenserem (operace je z lékařského hlediska vyloučena) – Karla Maye se naučil vidĕt. (Olejová malba Torsten Hermann).
    
Karl May mit blauer Brille

   Pro mne oživovaly svĕt jen duše, duše a nic jiného. To zůstalo i potom, když jsem nabyl zraku a dále do jinošských a mužných let, až do dnešní doby. To je rozdíl mezi mnou a jinými. To je také klíč k mým knihám. Tím se vysvĕtluje i vše to, co se na mnĕ chválí a také haní – jen ten je schopen o mnĕ pronášeti úsudek, kdo slepý byl a nabyl zraku, kdo mĕl vnitřní svĕt tak hluboce založený a tak mocný, že i pak, když prozřel, ovládl pro celý život i jeho svĕt vnĕjší, jen ten, se může do všeho vmysliti, co jsem já myslil, učinil a napsal, jinak nikdo! [›Vyznání‹ T&M Praha 1932, str. 34–35.]
   Lekařský úsudek svĕdčí rovnĕž pro to, že v Dráždanech byla rovnĕž léčena úspĕšnĕ rachitida (Anglická nemoc – křivice), způsobená nedostatkem vitaminu D. Tomu odpovídá rovnĕž co May napsal v jeho biografii: Naučil jsem se vidĕt a vrátil jsem se, i v ostatním uzdravený, domu.
   19-tého března byla Mayova matka ustanovená porodní bábou v Ernstthalu.

Ernstthal,
Marktplatz 183
1847

Karla Maye byl vytržen z pohádkového svĕta své babičky. Hrubé výchovné metody jeho otce otřásly od teď jeho duševní stav:
   Na stavu visíval trojnásobnĕ spletený provaz, jenž zanechál na tĕle modré pruhy. Za kamny trčela březovka, dobře známý »břízový Jenda«, jehož jsme se my dĕti zvlášť strachovaly. Neboť otec ji namáčíval před výpraskem do teplé vody, aby lépe přiléhala. [›Vyznání‹ T&M Praha 1932, str. 18-19.]
   2-hého června: narození jeho sestry Ernestiny Pavlíny.

Ernstthal,
Marktplatz 183
1848

Velikonoce: Karla Maye začal školu. Třídy v Ernstthalerské obecné škole byly přeplnĕné; jeden učitel vyučoval okolo 90 žáků. Co se tam Karel nenaučil, jeho otec do nĕho vtloukal; chlapec to mĕl znát lépe do života. V tomto smyslu musel Karel v příštích létech přečíst nesčetné, zčásti vĕdecké knihy, které mu otec objednal. Tu trochu volného času trávil Karel se svým kmotrem, kovářem Christiánem Weisspflogem, kde poslouchal jeho exotické povídky.

Ernstthal,
Marktplatz 183
1849

Karla Maye se stal mladým bubeníkem u sedmé domobranecké kompanie Ernstthalské, ve které sloužil jeho otec jako kaprál. Otec ho cvičil a driloval v různých válečných povelech.
   9-tého června: Narození Mayovy sestry Karoliny Wilhelminy, pozdĕjší paní Selbmannové.

Ernstthal,
Marktplatz 183
1850

Ferryho »Le Coureur des Bois« [Zalesák] publikován, který May dvacet-devĕt roků pozdĕji přepracoval pro mládež.

Ernstthal,
Marktplatz 183
1851

Pravdĕpodobnĕ v tomto roce: přestĕhování do domu mistra tkalce Selbmanna.
   Loutkové divadlo v Ertsntthalu:
   A přišel den, kdy se mi zjevil svĕt, jenž mne od té doby již neopustil. Hrálo se u nás divadlo. Praobyčejné, ubohé loutkové divadélko v cechovním tkalcovském domĕ. Prvé místo za tři groše, druhé za dva, třetí za groš, dĕti polovic. Bylo mi dovoleno, abych tam šel s babičkou. Stálo to celkem patnáct feniků, Hrála se »Růženka z mlýna, čili bitva u Jeny«. Mé oči plály: loutky, loutky, panáčkové! Ale já vidĕl a cítil, že žiji, mluvily, milovaly, nenávidĕly a trpĕly … [›Vyznání‹ T&M Praha 1932, str. 52.]
   7-mý duben: narození bratra Heinricha Wilhelma; zemřel však za nĕkolik mĕsíců pozdĕji 20-tého září. 30-tého listopadu umíra Christiana Frederika Weisová, Mayova babička z matčiny strany, ve stáři 64 let.

Ernstthal,
Marktplatz 185
1852

16-tého srpna se narodila Mayova sestra Anna Henriette; rovnĕž i ona umírá příliš brzy, nĕkolik týdnů stará, 4-tého září.

Ernstthal,
Marktplatz 185
1853

Přitĕžující výchovný omyl, který začal s Mayovým otcem, svému synu vtlouct do hlavy »vĕdu«, pravdĕpodobnĕ dosáhl tohoto roku svého vrcholu. Karla Maye píše pod tak výstižným názvem kapitoly Bez mládí ve svém životopise:
   Otec mi snesl všemožnou ‘učebnou’ látku. Nebyl však ani schopen určiti výbĕr, tím ménĕ postup. Přinesl všecko, co kde našel. Musil jsem to čísti, ba dokonce opisovati, když otec myslil, že si to lépe osvojím. Co všecko musil jsem prodĕlat! Staré modlitební knihy, početnice, přírodopisy a učené rozpravy, z nichž jsem nerozumĕl slovu. Jednou dokonce musil jsem opsati zemĕpis Nĕmecka z r. 1802 přes 500 stran tlustý, abych si lépe zapamatoval statistická data, jež arci dávno už neplatila. Celé dny a skoro celé noci jsem sedĕl a musil si hlavu plnit takovým a podobným úplnĕ bezcenným brakem. To bylo překrmování a přecpávání, nemající sobĕ rovného! [›Vyznání‹ T&M Praha 1932. str. 51.]

Ernstthal,
Marktplatz 185
1854

Karla Maye dostával soukromé hodiny v cizích řečích, které si musel sám platit. Mezitím musel – jako dvanáctiletý – pracovat v sousedním Hohenstein v hospodĕ Engelhardt jako stavĕč kuželek v kuželkárnĕ – nĕkdy až do půlnoci. Objevil tam půjčovnu knih: ›Rinaldo Rinaldini, náčelník lupičů‹ – ›Himlo Himlini, náčelník lupičů ve Španĕlsku‹ – ›Sallo Sallini, strašný velitel zlosynů‹, se jmenovali jeho hrdinové a stali se mu ideály v jeho představivosti.
   5-tého kvĕtna: Narození jeho bratra Karla Hermanna, který umírá předčasnĕ 15-tého srpna.

Ernstthal,
Marktplatz 185
1855

3-tího července se narodil Mayův bratr Karel Heinrich; i toto dítĕ zemřelo zakrátko 30-tého října.

Ernstthal,
Marktplatz 185
1856

Útĕk ze skutečnosti!
   Četl jsem toho večera »Lupičské doupĕ v Sierře Morénĕ čili Andĕl všech utlačovaných«. Když se otec vrátil a usnul, vstal jsem tiše, vyplížil jsem se ze svĕtnice a oblékl se. Pak jsem napsal tento lístek: »Nemusíte si ruce udřít do krve! Jdu do Španĕlska! Opatřím pomoc!« Položiv jej na stůl, vzal jsem si kousek suchého chleba a pár grošů z penĕz v kuželníku vydĕlaných. Sestoupil jsem tiše po schodech, otevřel dveře, vydechl zhluboka a vzlykaje – ovšem tiše, aby to nikdo nezaslechl – odcházel jsem neslyšnĕ po námĕstí na cestu, která vedla přes Lichtenstein do Cvikova. Šel jsem do Španĕl, do zemĕ šlechetných banditů, pomocníků v nejvĕtší nouzi. [›Vyznání‹ T&M Praha 1932, str. 71.]
  
Karel daleko nedošel, jeho starostlivý otec ho přivedl domů: Nikdy jsem necítil tak jasnĕ nesmírnou jeho lásku ke mnĕ, jako toho dne. [›Vyznání‹ T&M Praha 1932, str. 81.]
   Palmová nedĕle, 16-tého března: Karla Maye byl biřmován.
   Michaelis, 29-tého září: Stal se proseminaristou v učitelském ústavu ve Waldenburgu.
   Vyučování bylo chladné, přísné a tvrdé. Nebylo v nĕm stopy poesie. Pro hodiny náboženství nemohl se nikdo nadchnout. Odpuzovaly, místo aby nás obšťastnovaly a nadchly. [›Vyznání‹ T&M Praha 1932, str. 83.]
   22-tého listopadu se narodila Emma Lina Pollmerová, Mayová první manželka, v Hohensteinu; její matka zemřela 4-tého prosince na horečku omladnic.

Ernstthal,
Marktplatz 185

Waldenburg

1857

Karla Maye se zamiluje do patnáctileté Anny Presslerové z Ernstthalu. Napíše a zkomponuje milostnou píseň, kterou ji přehraje na kytaře:

Ač pryč od Tebe
Jsem u Tebe
A ať Jsi kdekoliv
Jsi u mne.

Odloučit se od Tebe,
To nemohu,
Protože Jsi mé vše,
Svĕtlo mého života!

21-vého listopadu: Mayova sestra Maria Lina se narodila; umírá 13-tého prosince.

Waldenburg
1858

V červenci Anna Presslerová, šestnáctiletá, se provdá za obchodníka Carla Hermanna Zachariase, se kterým očekává dítĕ. Dlouho sedí bolest v Karlu Mayovi, dlouho trvá než přebolí.
   May píše jeho první Indiánskou povídku a posílá ji do časopisu ›Gartenlaube‹. Vydavatel Ernst Keil odmítá tuto – dnes ztracenou – prvotinu.

Waldenburg
1859

V listopadu má May službu osvĕtlovače v učitelském semináři ve Waldenburgu. Při této příležitosti zpronevĕří šest svíček, které hodlá vzít pro vánoční stromek v chudé domácnosti svých rodičů. 21-ního a 22-hého prosince je tato záležitost vyšetřována ředitelem semináře Schuetzem.

Waldenburg
1860

28-mého ledna: Vyloučen z učitelského semináře.
   4-tého března: Mayová sestra Emma Marie se narodila; umírá 5-tého srpna.
   6-tého března: Podpořen Ernstthalským farářem Schmidtem, May posílá žádost o milost Saskému Ministertvu Školství. Ředitel semináře Schuetze, který lituje mezitím svou tvrdost, žádost podpoří.
   4-tého června: May smí pokračovat ve svém vzdĕlání v učitelském semináři v Plauen. Tam trpí, jako mnoho jeho spolužáků, špehováním školního ředitelství; zajímají se o intimní sexualní život žáků.

Ernstthal,
Marktplatz 185

Plauen

1861

9-tého, 10-tého an 12-tého září: May absolvuje své závĕrečné zkoušky.
   13-tého září: Konečné vysvĕdčení nese známku »Dobrý«.
   Pouze od 7-mého do 19-tého října působí May jako pomocný učitel v Glauchovĕ. Došlo k žárlivostní scénĕ s pronajimatelem jeho pokoje Ernstem Theodorem Meinholdem. Tento obchodník překvapil Maye, když políbil jeho devatenáctiletou manželku při hodinĕ výuky na klavír. Meinhold oznámil tuto romanci superintendentovi Carlu Wilhemu Ottovi – Karla Maye byl okamžitĕ propuštĕn.
  
Lehrstelle Chemnitz

   Příští učitelské místo se stalo Mayovi osudným. V Altchemnitz, kde působil od 6-tého prosince jako tovární učitel u firmy Solbrig, se musel podílet s bydlením, pokojem a ložnici, s ůčetním Juliusem Hermannem Scheunpflugem.
   Obého užíval dosud sám. Byl jsem ubytován u nĕho, tedy se musil se mnou dĕliti. Pozbyl své samostatnosti, svého pohodlí. … Od svých rodičů dostal darem nové kapesní hodinky. Staré, které již nepotřeboval, povĕsil na hřebík a tam nepoužívany visely. Nabízel mi je, abych si je koupil. Mĕly cenu nejvýš dvacet marek. Odmítl jsem, protože, koupím-li si již jednou hodinky, chtĕl jsem hodinky nové a dobré. Ovšem, do té doby bylo ještĕ daleko, neboť musil jsem zaplatiti dluhy.
   Tu mi sám řekl, abych si je bral do školy, když nemám žádnych, a mám býti ve službĕ přesnĕ. Zprvu vĕšel jsem hodinky na hřebík, sotva jsem přišel ze školy. Pozdĕji se tak občas nestalo. Míval jsem je u sebe i po nĕkolik hodin, neboť nápadné zdůrazňování, že nejsou mým majetkem, zdálo se mi zbytečné. Pak jsem je brával I na své procházky a vĕšel je na místo až večer, po své návratu. Opravdivého přátelství však mezi mnou a spolubydlícím nebylo. Účetní musil mne u sebe trpĕt a dával mi občas ůmyslnĕ najevo, že mu sdílení bytu se mnou není milé. [›Vyznání‹ T&M Praha 1932, str. 90.]
Začaly Vánoční svátky. 24-tého prosince May spĕchá přímo ze školy na vlak a jede domů; hodinky bere sebou. Tam byl zatčen. Prý ukradl svému spolubydlicímu hodinky, tabákovou dýmku a cigaretovou špičku. May je zdĕšený.
Byl jsem jako šílený a hodinky jsem zapřel. Při prohlídce byly ovšem nalezeny. Lež mne mĕla zachrániti, avšak zničila mne. Ale to dĕlá každá lež. Byl jsem – zlodĕj!
[›Vyznání‹ T&M Praha 1932, str. 92.]
   Mayův popis je vĕrohodný. Byl jako nevinný uvĕznĕn – v každé případĕ byla jeho kariéra v povolání zničena! Tato událost byla pro mne jako ůder do hlavy, po nĕmž se človĕk zhroutí, a zhroutil jsem se! [›Vyznání‹ T&M Praha 1932, str. 94.]

Plauen

 

Glauchau

 

Altchemnitz

 

Ernstthal,
Marktplatz 185

1862

May byl pravdĕpodobnĕ – soudní akta se nezachovala – odsouzen pro »protiprávní užívání cizího majetku« podle Art. 330, ods. 3 [Saského zákona]. Nejvyší trest byl udĕlen: šest týdnů vĕzení. Žádost o milost byla zamítnuta.
   Od 8-mého září do 20-tého října: uvĕznĕn v Chemnitz. Podle dnešního práva by May nebyl uvĕznĕn. Tato rána osudu vedla k trvalému zákazu učitelského povolání.
   6-tého prosince: May byl povolán k vojenskému odvodu a shledán »služby neschopen«.

Ernstthal,
Marktplatz 185
1863

May vystupuje při »večerních zábavách hudby a poesie« v Ernstthalu. Živí se dáváním hodin soukromého vyučování. Byl však kvůli tomu dne 12-tého ůnora oznámen učitelské komisi; školní inspekce se o tom dozvĕdĕla z dopisu Ernstthalského faráře Schmidta 20-tého března.
   20-tého června: Mayovo jméno bylo vymazáno ze seznamu kandidátů Saských učitelů. Soukromá výuka mu byla jednoznačnĕ zakázána. Jeho občanská existence byla ůplnĕ zničena.
   Bylo to, jako bych za onĕch šest nedĕl byl z vĕzení přivedl domů celou řadu neviditelných zločinců, kteří mne nyní chtĕli učiniti sobĕ rovným.
Nevidĕl jsem jich. Vidĕl jsem jenom hlavní temnou a výsmĕšnou postavu, vyrostlou z domácího bahna a z Hohensteinských krvavých románů; hučely do mne, ovlivňovaly mne. Když jsem se bránil, spustily ještĕ hlasitĕji, aby mne omráčily a tak unavily, abych pozbyl síly k odporu.
Nutily mne k tomu, abych se pomstil na majiteli hodinek, který mne udal, aby mne vystrnadil z bytu; mĕl jsem se pomstít i policii, soudci, státu, lidstvu, zkrátka každému!
   Byl jsem vzorný človĕk, bĕloskvoucí, čistý a nevinný jako beránek. Svĕt mne připravil o mou budoucnost, o štĕstí mého života. Mohl jsem se pomstít? Čím? Zůstanu tím, čím mne svĕt udĕlal, totiž – zločincem.
To na mne vyžadovali svůdcové v mém nitru. Bránil jsem se ze všech sil. Vodítkem všeho, co jsem tehdy napsal, zvláštĕ mých vesnický povídek, byla mravná, přísnĕ spravedlivá tendence. Nejen pro jiné, nýbrž i pro sebe jsem to činil, abych mĕl jakousi oporu. Ale jak tĕžce, přetĕžce jsem to dokázal! Neučinil-li jsem toho, co ode mne hřmotné hlasy mého nitra požadovaly, zasypávaly mne posmĕchem, kletbami a výčitkami, nejenom po hodiny, avšak také po půldny a celé dlouhé noci. Abych tĕmto hlasům unikl, vyskočil jsem z lože a vyrazil ven do deštĕ a snĕhové vánice
. [›Vyznání‹ T&M Praha 1932, str. 100.]
   Že May skutečnĕ trpĕl psychickou poruchou, vybĕhnout v noci ven do deštĕ, může potvrdit z té doby pocházející jeho báseň:

Znáš tu noc, sestupující na zem,
s hladovým vĕtrem a tĕžkou potopou;
temná noc, přes kterou žádné hvĕzdy neprosvítnou,
a žádné očí neproniknou hustou zdi padajícího deštĕ?
I když tato noc je chmurná, spása je v ránu;
ulož se v klidu a usni beze strachu!

Znáš tu noc, sestupující na žití,
když smrt tĕ vystopuje ve tvém posledním nocležišti;
volání vĕčnosti zazní nablízku,
a ůzkost ti zastavi srdce a tep?
I když tato noc je chmurná, spása je v ránu;
ulož se v klidu a usni beze strachu!

Znáš tu noc, sestupující na tvou mysl,
která marnĕ křičí o spásu!
Noční had se vplíží ti do pamĕti
a tisíc ďáblů ti plive v mozku?
Drž se pryč v bezesném ůdĕsu
protože to je ta noc která nemá rána!

   Zpočátku May vzdoroval ůspĕšnĕ tĕmto »tisícům ďáblů«. Zkomponoval pro Ernstthalskou »Lyra« [hudební spolek] celou řadu vlastních skladeb..

Ernstthal,
Marktplatz 185
1864

May se zdržuje v Nausslitz u Drážďan. O tomto časovém ůdobi není nic známo. Ve druhé polovinĕ roku sleduje ůdajnĕ divadelní skupinu Saskem a snad má milostný vztah s balerinou této divadelní a taneční společnosti H. Jerwitz z Lipska. Uplynulo 21 mĕsíců od Mayovy šesti-týdenního uvĕznĕní v Chemnitz. Teď ztrácí duševní rovnováhu:
   Vládl ve mnĕ pravý opak jasna: byla to noc. … Ale má noc nebyla docela černá; mĕla šero. A ku podivu, její moc sahala pouze na duši, nikoliv na mysl. Byl jsem duševnĕ chorý, ne však myšlenkovĕ. Mĕl jsem schopnost logických závĕrů, rozřešil jsem každou matematickou ůlohu. Moje logika neutrpĕla ztrát. Vnikal jsem naráz do všeho, co leželo mimo mne: jakmile se to však přibližovalo, aby to vešlo se mnou v jakýsi styk, tu ustalo moje pochopení. Nerozumĕl jsem sám sobĕ, nemohl jsem řídit a vésti sama sebe. [›Vyznání‹ T&M Praha 1932, str. 95.]
   Tĕch »tisíc ďáblů« zavedlo Karla Maye 9-tého července do Penig. Tam se nazval »Dr. med. Heilig«, »oční lékař« a »dříve u vojska« z Rochlitz. Nechal si ušit šaty na míru a pak zmizel bez zaplacení. Předtím vystavil na oči chorému mladému muži recept v latinĕ.
   16-tého prosince: May se objevil v Chemnitz jako »učitel ze semináře Ferdinand Lohse« a najal v hostinci »U zlaté kotvy« dva spolu spojené pokoje. Tam si nechal doručit různé dámské kožichy. Zanesl je do vedlejšího pokoje ukázat »nemocnému řediteli« a i s kožichy zmizel.

Naußlitz
u Drážďan
1865

28-mého ůnora: V Gohlis u Lipska May bydlí u hutního dĕlníka Schule. Dne 20-tého března vyhledá jako »mĕdirytec Hermes«, což je bůh ochránce zlodĕjů a obchodníků, kožešníka Friedricha Eriera a vybere si bobří kožich. Den pozdĕji May dá kožich do zástavy nic nepodezřivajímu zastavárníkovi. Když pak se pokusil vybrat peníze, May byl 26-tého března zadržen v parku mezi Gohlis a Lipskem, kdy sekera »byla vidĕt se blýskat pod jeho kabátem«.
Ve vyšetřovací místnosti je »zcela bez pohybu a zdánlivĕ bez života, a rovnĕž, když byl přivolán policejní lékař, nemluvil.« Taková apatie zaznamenána v aktech nutí myslet. Uplynula nĕjaká doba, než May začal odpovídat a vše přiznal.
   8-mého června: May byl odsouzen okresním soudem v Lipsku pro »opakované podvody« na čtyři roky a jeden mĕsíc pracovního vĕzení. Dne 14-tého června byl dopraven do pracovního ůstavu ›Zámek Osterstein‹. May se stal vĕznĕm číslo 171. Byl přdĕlen do písárny, avšak byl shledán neschopným pro tuto práci kvůli duševní poruše.
   19-tého září: Johanna Kristiana May, nazývána pohádková babička, umírá ve vĕku 85 let.

Gohlis

 

Zwickau,
Zámek Osterstein

1866

May je přidĕlen do výrobny penĕženek a cigaretových pouzder.

Zwickau,
Zámek Osterstein
1867

Dozorce Friedrich Goehler objeví Mayův hudební talent. May postoupí na muzikanta hrajícího trombon a stane se členem vĕzeňského kostelního choru. Pravdĕpodbnĕ koncem roku se stane »speciélním písařem« inspektora Krella a přemístĕn do isolačního bloku. Početná vĕzeňská knihovna přemĕní jeho trestní čas na čas studia.

Zwickau,
Zámek Osterstein
1868

Objeví se literární skice: Repertorium C. May.
   2-hého listopadu: May je propuštĕn z vĕzení »v důsledku udĕlení nejvyšší milosti« předčasnĕ pro dobré chování – 253 dnů dříve než původnĕ stanoveno – s vysvĕdčením důvĕry. Doma se dozvídá o ůmrtí jeho milované babičky. Tato zpráva ho znovu ztrhává z duševní rovnováhy.
   Stará bída, stará trýzeň a starý boj s nepochopitelnými mocnostmi začaly znova. … Hlasy ty však usilovaly s vynaložením všech svých sil, jako tenkrát, abych se pomstil za ztracený, drahý čas ve vĕzení. [›Vyznání‹ T&M Praha 1932, str. 130-131.]
   May se pokoušel uniknout tĕmto »nepochopitelným mocnostem«. Píše texty pro Drážďanské knižní nakladatelství Muenchmeyera, které jsou dnes ztraceny.

Zwickau,
Zámek Osterstein

Ernstthal,
Marktplatz 185

1869

Nĕkdy okolo začátku Nového roku se May seznamuje se služebnou dĕvečkou Augustou Graeslerovou z Raschau. Z této známosti se vyvine milostný vztah.
Dne 29-tého března May provede prohlídku ve Wiederau jako »policejní poručík von Wolframsdorf z Lipska« u kramáře Carla Reimanna, hledaje falešné peníze. Pod záminkou, že nĕjaké objevil, vezme Reimanna k »výslechu« do hospody a pak zmizí beze stopy.
   10-tého dubna May znovu pátrá po falešných penĕzích v domĕ výrobce provazů Krause v Ponitz. Akce se nezdaří. May získá náskok s pomocí pistole a utíká »šikmo přes pole«. Používá převlečení a nosí falešný vousy. V Ernstthalu zanechává dojem 20-tého dubna, že emigroval do Ameriky.
Od 3-tího do 5-tého kvĕtna se May nachází v Joehstadtu; kde třetího kvĕtna večer večer navštíví divadlo.
   Na Svatého Ducha, 16/17-tého kvĕtna: Ve Schwarzenbergu se May setkává naposled se svou milou Augustou Graeslerovou. 27/28-mého kvĕtna se May usadí v Eisenhoehle [jeskynĕ v lese – dnes známá jako jeskynĕ Karla Maye], severnĕ od Hohensteinu. Dĕtským kočárkem (!) tam zaveze bezcenné tretky, které mĕl vzít svému křestnímu kmotru Weisspflogovi.
   31-ního kvĕtna: V Limbachu May vezme kulečníkové koule v místní hospodĕ Victora Reinharda Wuenschmanna a odebere se do Chemnitz, kde je chce prodat, což se však nepovedlo kvůli pozornosti dvou policistů.
   3/4-tého června: z maštále v Braeunsdorfu May vyvede konĕ patřícímu majiteli hospody Schreierovi, zároveň s uzdou, jezdeckým bičíkem a krčními řemeny; pak odjede na koni. Nĕkolik hodin pozdĕji se mu nezdaří pokus konĕ prodat na porážku.
   15-tého června: May se objeví v Muelsen St. Jacob jako “zástupce advokáta Dr. Schaffratha z Drážďan” a vyzve mistra pekaře Wapplera jít do Glauchau v dĕdické záležitosti. Mezitím se May prokáže jako policista jeho manželce, která zůstala doma, a konfiskuje 28 talerů jako »falešné peníze«.
Koncem června May odcizí z kulečníkové haly hospody Engelhardt v Hohensteinu jeden ručník a fajfku na cigára. 2-hého července, po třetí hodinĕ v noci, byl tam objeven jak spí, a po »krátké potyčce« byl přemožen a odveden do vĕzení ve Mittweidĕ.
   5-tého a 15-tého července: Konfrontace ve Wiederau a Muelsen St. Jacob. Bĕhem cesty k další konfrontaci v Braeunsdorfu May uteče svému hlídači; mĕl ůdajnĕ zlomit jeho »železná pouta.« Přes velkou pátrací akci v lesích Hohensteinerských dne 6-tého a 7-mého srpna May zmizel.
   V pozdním létĕ se vynořil v Siegeldorf u Halle. Vydává se za »spisovatele Heichela z Drážďan«, pozdĕji za »přirozeného syna Prince z Waldenburgu« a setkává se s hospodyni Malwinou Wadenbachovou, kterou možná znal z předešla.
   Dále je znám pobyt Maye v Ellersleben, Ploessnitz a Coburgu.

Ernstthal,
Marktplatz 185

Eisenhöhle
(Karl-May-Höhle)

1870

4-tý leden: V Niederalgersdorf [dnes Benešov nad Ploučnici, okres Dĕčín] v Čechách byl May zadržen jako tulák ve stodole. Nazval se »Albin Wadenbach«, majitel plantáže z Orby na ostrovĕ Martinique, v západní Indii [v Karibském moři]. Fotografie ho ale prozradila.
   14-tého března: May byl převezen do vĕzení v Mittweidĕ. Dne 13-tého dubna byl odsouzen okresním soudem v Mittweida »jím samým zaslouženým, pro jednoduché i lstivé krádeže, podvody, a podvody s přitĕžujícími okolnostmi, jakož i opakovanými nezákonnými krádeží a falšováním, s přihlédnutím k jeho habituelním přestupkům, odsuzuje se k trestu v žaláři po dobu čtyř let a k zaplacení vyšetřovacích výloh.«
   Jak vážený právní znalec profesor dr. Claus Roxin uvedl, nemůže být vyloučeno, »že May mohl trpĕt poruchami vĕdomí, které by vyloučily jeho kriminální zodpovĕdnost ve smyslu paragrafu 51 StGB [nĕmeckého zákona] anebo alespoň význačnĕ snížily jeho právní zodpovĕdnost«. [Viz: Roxin, C.: Karl May, das Strafrecht und die Literatur, Tuebingen 1997, str. 47.]
   Podle lékařské studie Dr. William E. Thomas, australského internisty, May trpĕl stavem Dissociative Identity Disorder a proto byl nevinen z obžaloby.
Psychiatr a neurolog Edgar Bayer (klinický lékař v Guenzburgu) předpokládá »dissociální poruchu osobnosti« bĕhem Mayovy potulné doby a proto sníženou zodpovĕdnost.
   Ať už byl Mayův duševní stav jakýkoliv, škody které svými přestupky způsobil, dosáhly dohromady ani ne částky 1000 (tisíc) marek. »May pozdĕji, když vydĕlal peníze, daroval mnoho tisíc marek potřebným lidem, stejnĕ jako zanechal výdĕlky a příjmy z jeho knih Nadaci pro spisovatelé potřebující podporu. Rovnĕž čestný obsah jeho knih«, jak Claus Roxin zdůraznil, »jako základní myšlenka v jeho spisech, neodpovídá předešlým obvinĕním«.
   3-tího kvĕtna: Nastoupení výkonu trestu ve vĕzení Waldheim. May je teď vĕzeň »No. 402« a přichází do isolace. Nejménĕ třináct hodin dennĕ pracuje na výrobĕ cigaret. Pravdĕpodobnĕ zpočátku »No. 402« neplní denní ůkol, proto asi je potrestán disciplinárnĕ sníženou platbou
.

Benešov

Mittweidĕ

Waldheim

1871

Literární činnost Maye je podle vĕzeňského řádu ve Waldheim zcela vyloučena! »Písemný materál bude povolen trestancům v každém individuálním případĕ v potřebném množství vĕzeňskou správou po zaplacení, stejnĕ jako obálka, do které musí být vložen každý dopis. Je zakázáno přinést více psacích potřeb. Každý trestanec musí vrátit tolik papíru kolik obdržel, popsaný anebo čistý, stejnĕ jako inkoust a péra.« [Paragraf 50]

Waldheim
1872

Vĕzeňský katecheta Johannes Kochta se stal Mayův otcovský přítel. Styk s katolíky zanechal v Mayovi hluboký dojem; našel sám sebe.
   29-tého dubna: Mayová 25-letá sestra Ernestina Paulina umírá v Ernstthalu.

Waldheim
1873

I když Luterán, May hraje na varhany při katolických obřadech.

Waldheim
1874

May až do začátku března pracuje ve vĕzeňské knihovnĕ.
   2-hého kvĕtna: Propuštĕn z vĕzení. Po další dva roky May je pod policejním dohledem. V jeho pozdějších prácích je tato doba zobrazená jako ztrávená v zamĕstnání pomocníka kováře u jeho kmotra Weisspfloga. V létĕ napíše Růže z Ernstthalu.

Waldheim

Ernstthal,
Marktplatz 185

1875 Mayová povídka Die Rose von Ernstthal otištĕna počínaje listopadem 1874 Hermannem Oeserem v Neusalza, mohla být důvodem proč nakladatel H.G. Muenchmeyr navštívil Maye, kterého znal už od roku 1860. Jeho redaktor Otto Freitag dal výpovĕd po neshodĕ; Muenchmeyer nutnĕ potřeboval náhradníka.
   8-mého března: May se přestĕhuje jako »redaktor« do Dresden-Altstadt; bydlí v Jagdweg, kde se nacházela budova nakladatelství. Tam rediguje zábavný časopis ›Der Beobachter an der Elbe‹. Muenchmeyer vždy nazývá Maye před jeho zamĕstnanci »Doktor«. Tento titul, který May pozdĕji dále užíval, nic nezmĕnil na skutečnosti, že dne 24-tého března byl vykázán z Drážďan. May, který po ještĕ celý rok byl pod policejním dohledem, nesmĕl opustit Hohenstein a Ernstthal bez povolení.
   May pokračoval jako editor Muenchmeyrová ›Beobachter‹ z Ernstthalu. Tam se objevil koncem kvĕtna jeho román Wanda. Dále připravil pro publikaci vĕtší část knihy Buch der Liebe, pokračování notorické ›Venustempel‹ (Dĕjiny prostituce a její počátek), která byla zakazána od prosince 1874 v Rakousku a pozdĕji rovnĕž v Nĕmecké říši.
   Počátkem srpna se May vrácí do Drážďan; dostal povolení k pobytu. Mezitím cestuje, mezi jinými místy do Essen, Dortmund a do Berlína, aby získal abonenty u firmy Krupp a Borsig pro jeho novĕ založený časopis pro dĕlníky Schacht und Hütte. V září místo »Beobachter«, avšak zároveň ze Schacht und Hütte, May založil a rediguje populární magazine Deutsches Familienblatt. V polovinĕ října se objevuje Mayová první Winnetou povídka Old Firenhand. Další povídky z této doby: Der Gitano, Inn-nu-woh, Ein Stücklein vom alten Dessauer, Die Fastnachtsnarren, Geographische Predigten.
   Mayův vztah k jeho nakladateli je familiérní. K vánocům dostal od Muenchmeyerové manželky piano.
Ernstthal,
Marktplatz 185

Dresden-Altstadt,
Jagdweg 6

Ernstthal,
Marktplatz 185

Dresden-Altstadt,
Falkenstr. 4,
bei der Witwe
Emma Ros. Vogel.

Dresden-Altstadt,
Jagdweg 14

1876

 

Karl May als Redakteur

Od začátku září 1875 Karla Maye bydlí v domě Münchmeyerů. Minna Ey, sestra Paulíny Muenchmeyrové, uklízí privátní Mayové pokoje. Má se stát Mayovou snoubenkou; ale mladý a nadĕjný autor neprojevuje ani nejmenší zájem.
   23-tího ůnora: Domácí prohlídka u H.G. Muenchmeyra. Policejní vyšetřování kvůli nedovolenému prodeji ›Venustempel‹ a Buch der Liebe.
2-hého kvĕtna: Tímto dnem končí dva roky Mayového policejního dozoru. Začátkem srpna May ruší pokračování románu ›Fürst und Junker‹, napsaným Friedrichem Axmannem:

Čtenářům »Deutschen Familienblattes«, kteří si přejí se seznámit s dalšími životními osudy Dietricha von Quitzow až do jeho smrti, tato zpráva nemá přijít nevítána, protože autor tohoto dĕní začne právĕ naopak ještĕ více fascinující a stejnĕ napínavý román: »Dietrich von Quitzow poslední toulky«, který začne v čísle 20 současného »Feierstunden am häuslichen Heerde«, jeden z Muenchmeyrového nakladatelství literárních magazinů. [Deutsches Familienblatt, No. 49, str. 770.]

Oznámený Quitzow-román ale začal už v čísle 10. »Feierstunden «pod autorovým jménem »Karla Maye«.
   V létĕ je May žalován kvůli spolupráci na Buch der Liebe. Jako další jsou žalování bratr Muenchmeyra Friedrich jako nakladatel, pozdĕji rovĕž Otto Freitag jako redaktor Venustempel. Za této situace Paulina Muenchmeyerová tlačí pro svatbu s Minna Ey. May byl shledán nevinným; ůdajnĕ zmĕnil místa v Buch der Liebe na ménĕ uražlivé. Koncem října May opouští jeho místo, ale ještĕ napíše »nutné rukopisy«. Pravdĕpodbnĕ chce pokračovat se svým Quitzow-románem, i když už není redaktorem u Muenchmeyera. Nepřátelství Pauliny, protože odmítl její sestru, které May nemůže snášet, znemožní tento plán. Obojí, Mayův Quitzow a rovnĕž Axmanův ›Kurfürst‹ (Axmann mezitím zemřel po odchodu od Muenchmeyra), pokračovaly od března 1877, psané Dr. Heinrichem Goldmannem.
   Po dobĕ ztrávene jako redaktor May žije opĕt v Hohensteinu a Ernstthalu. Tam se zamiluje do atraktivní Emmy Pollmerové, která oslavuje 22-tého listopadu své dvacáté narozeniny.
   V tomto uplynulém roce May napsal mimo jiné: Auf den Nußbäumen, Unter den Werben, Leilet, Der beiden Quitzows letzte Fahrten, Ausgeräuchert a Im Wollteufel
.

Dresden-Altstadt,
Jagdweg 14
  

Pillnitzer Straße 72

1877 May bydlí v Pilnnitzer Str. 72 u vdovy Grohové. Bĕhem příštích mĕsíců napíše kromĕ jiných: Die beiden Nachtwächter, Der Dukatenhof, Die verhängnissvolle Neujahrsnacht, Ziege oder Bock, Der Samiel, Der Kaiserbauer.
   Dne 26-tého kvĕtna Emma Pollmerová následuje Maye do Drážďan. Najde místo v domácnosti u vdovy po [evangelickém] faráři, Augustĕ Petzoldové v Mathildenstrasse 18. Karla Maye se stane redaktorem u nakladatele Bruno Radelli pro druhý ročník zábavního časopisu ›Frohe Stunden‹; první číslo se objeví koncem června. Od desátého čísla May publikuje pravidelnĕ vlastní práce: Der Oelprinz, Die Gum, Ein Abenteuer auf Ceylon, Die Kriegskasse, Aqua benedetta, Auf der [hoher] See gefangen, Ein Self-man.
   U Petra Roseggera se objeví Die Rose von Kahira. Tato povídka byla už otištĕna předešlý rok pod názvem Leilet u Muenchmeyera. Jako důsledek této nové publikace Rosegger považuje »Pana Maye … za velmi zcestovatelého muže, který musel žít v Orientĕ po dlouhou dobu.«
Dresden-Altstadt,
Pillnitzer Straße 72
1878 Od začátku roku May žije v přízemním bytĕ v Dresden-Strießen, kde mu Emma vede domácnost; jsou považování za ženatý pár. May píše pro ›Frohen Stunden‹: Husarenstreiche, Der Africander, Vom Tode erstanden, Die Rache des Ehri, Nach Sibirien. Pro Petra Rossegera May sepíše Die falschen Excellenzen.
   26-tého ledna: Emil Eduard Pollmer, alkoholický strýc Emmy, umírá v Niederwuershnitz u Stollbergu; ve stavu opilosti byl přejetý koňským povozem ale stačil se ještĕ sám dovléct do koňské stáje hospody ›Zum braven Bergmann‹. Dĕda Emmy, holič Christian Gothilf Pollmer, nevĕří že to byla náhoda. Přemluví Maye aby vĕc vyšetřil.
   25-tého dubna: May se vyptává jako »vyšší, vládou povĕřený ůředník«. I když neuvádí titul anebo služební status, je obvinĕn z falešného přisvojení oficiálního ůřadu. Byl předvolán 11-tého června v této záležitosti do Drážďan. Koncem června May skončil jako redaktor u Radelliho. Emma Polmerová se stĕhuje zpátky k jejímu dĕdovi v Hohensteinu, Karla Maye k jeho rodičům. Po nĕjakou dobu se mĕl zdržovat v Berlínĕ. Je možné, že si hledal nové místo jako redaktor.
   6-tého září: Výslech u soudu v Hohensteinu. 15-tého října výslech ve Stollbergu a konfrontace dne 25-tého října. Mayův přístup je indiferentní; nevezme si právního poradce. V létĕ a na podzim napíše povídky: Des Kindes Ruf, Die Universalerben, Die Laubthaler a Der Waldkönig.
Dresden-Strießen
Straße Nr. 4
Villa Forsthaus

Ernstthal,
Marktplatz 185

1879 Dne 9-tého ledna je May odsouzen soudním ůřadem v Stollbergu pro »neoprávnĕný výkon veřejného ůřadu« (ve smyslu paragrafu 132 StGB [nĕmeckého zákona]) ke třem týdnům vĕzení. Tento rozsudek je, jak právní znalec Erich Schwinge nespornĕ prokázal, nesprávné rozhodnutí. Soudní akta se zachovaly. May v žádném případĕ nevykonal ůřední výkon. Odvolání (12-tého kvĕtna) a žádost o milost (2-hého července) byly zamítnuty. Od 1-vého do 22-tého září musel Karla Maye odsedĕt svůj trest ve vĕzení Hohensteinského soudního ůřadu. Tato blamáž nikdy nepřestala být pro nĕho bolestivá, jak tomu svĕdčí mnohé příklady v jeho pracích.
   Vztah s Emmou Pollmerovou byl ohrožen pro její nevĕru; Karla Maye pravdĕpodobnĕ bydlel u svých rodičů.
Jeho literární kariéra vzala šťastnĕjší obrat. První kontakt s katolickým týdenníkem ›Deutsche Hausschatz‹ v Regensburgu. V cestovní povídce Unter Würgern se objevuje po prvé jméno ›Old Shatterhand‹.
   Koncem listopadu se objevuje ve Stuttgartském nakladatelství Franz Neugebauer jeho knižní přepracování Ferryho románu ›Der Waldläufer‹, zároveň s jeho první knihou určenou pro mladé čtenáře Im fernen Western.
   Další publikace v tomto roce: Ein Dichter, Der Giftheiner, Three carde monte, Unter Würgern, Der Girl-Robber, Der Boer van het Roer a román ve Stuttgartských novinách Scepter und Hammer. Z kapitoly Der tolle Prinz v tomto románu je možno usoudit o vážnem rozporu s Emmou Pollmer, kterou May tam zobrazil jako Emmu Vollmerovou, která zradila svého milence
.
Ernstthal,
Marktplatz 185
1880 Leden: »May, Dr. Karl …« po prvé uveden v ›Allgemeinen Deutschen Literaturkalender‹.
   19-tého ůnora: Oznámení zamýšlené svatby Karla Maye a Emmy Pollmerové bylo veřejnĕ vyhlášeno v Hohensteinu. Oznámení bylo na místĕ od 20-tého ůnora do 7-mého března.
   Kvĕten: Časopis ›Deutsche Hausschatz‹ po prvé oznamuje, že »pisatel« cestovních dobrodružství je totožný s autorem Karlem Mayem – vše zažil on sám.
   26-tého: Dĕda Emmy, Christian Gotthilf Pollmer, umírá v Hohensteinu po mozkové mrtvičce. 27-mého kvĕtna umírá Mayová starší sestra Augusta Wilhelmina, provdaná Hoppeová, na krevní chorobu. Pro tyto rány osudu – a také snad kvůli neshodám – koná se ůřední sňatek Karla Maye a Emmy Pollmerové teprve 17-tého srpna. Následuje církevní svatba dne 12-tého září v Hohensteinském kostele Sv. Kryštofa, s přestĕhováním do domu ›Am Markt 2‹.
   Publikace zasluhující zmínky tohoto roku: Deadly Dust, Der Brodnik, Die Juweleninsel, Der Kiang-lu, Tui Fanua
.
Ernstthal,
Marktplatz 185

Hohenstein
Am Markt 2

1881 Leden: V časopise ›Hausschatz‹ se objevuje po prvé v osobním stylu (Já vyprávĕč) Kara Ben Nemsi a jeho sluha Hadschi Halef Omar, v povídce Giölgeda padishanün – pozdĕji Durch die Wüste a následující díly. Tento Orientální cyklus je převýšen pouze jeho spisy z pozdních let.
   Březen: Redakce ›Deutsche Hausschatz‹ píše v čísle 9, jako odpovĕď »›čtenáři z Westfalska‹: »Autor dobrodružných povídek sám navštíl všechny krajiny, které jsou scénami jeho vyprávĕní. Nedávno se vrátil z cest do Ruska, Bulharska, Konstatinople, atd., a to dokonce s bodnou ránou nožem, kterou utrpĕl jako souvenir. Ovšem on nerád cestuje s červeným Bädeker v ruce ve vlakovém kompartmentu, ale vyhledává ménĕ známe stezky … veliké díky za Vaše pozdravy!«
   Listopad: Časopis ›Le Monde‹ začína tisknout francouzský překlad Mayových knih
.
Hohenstein,
Am Markt 2
1882

May pracuje intensivnĕ na jeho Orientálním cyklu pro ›Deutsche Hausschatz‹. Reise-Abenteuer in Kurdistan a Die Todeskaravane ho činí velmi ůspĕšným. Závĕrečné kapitoly Juweleninsel pro Stuttgartské nakladatelství Göltz & Rühling píše bez enthusiasmu; román tak též končí.
   V pozdním létĕ Karel a Emma tráví čas na cestĕ pro dovolenou v Dresden-Altstadt. V Rengerové restauraci dochází k osudovému setkání se starým známým nakladatelem Heinrichem Münchmeyerem. Z tohoto setkání se vyvine mnoholéty obchodní vztah. Dohoda je stvrzená potřesením rukou. May má napsat napínavý román na pokračování za honorař 35 marek za číslo. Jakmile pokračování dosáhne 20,000 výtisku, May má obdržet navíc dobrou gratifikaci, a dále autorské právo. May začne zpočátku sporadicky s Waldröschen:

Vážená paní!
   Byl bych Vám velice vdĕčný, kdyby jste mohla Vašeho pana manžela, kterého si velice vážím, přimĕt k tomu, aby mi zasílal rukopisy, a to 3 čísla týdnĕ. Teď je ta nejvhodnĕjší doba k vydání této práce. První číslo mám již hotové, avšak nemohu je vydat, když bez dalších rukopisů nemohu vydávat následující čísla.
   Udĕlal jsem hodnĕ dobrého pro Vašeho manžela. Dal jsem mu již 500 marek jako zálohu, a on je tak nevdĕčný a nechává mnĕ klidnĕ na holičkách a přesto se nazývá mým nejlepší přítelem v jeho dopisech a slibuje mi modré z nebe, ale nedodrží ani slovo z jeho slibů.
   Vĕřím že dá na Vás, protože Vás miluje, jak to vždycky říká. Obrácím se proto s plnou důvĕrou na Vás a mám Vás za andĕla spasitele, který mne vysvobodí s mé finančnĕ drahé a velice nebezpečné situace. Moje manželka Vám posílá rovnĕž srdečné pozdravy a prosí zároveň se mnou o Vaší pomoc. Posílám Vám mé srdečné pozdravy, a pozdravuji s uctivosti.
   Váš zcela oddanný H.G. Münchmeyer
   Drážďany 20-tého října 1882.

Zákrok Emmy je ůspĕšný: Waldröschen oder die Rächerjagd rund um die Erde začal počátkem prosince pod pseudonymem »Capitain Ramon Diaz de la Escosura« a stal se zakrátko bestseller.
   Další práce: Die Both Shatters, Der Krumir, Ein Fürst-Marschall als Bäcker, Robert Surcouf, Christi Blut und Gerechtigkeit, In Damaskus und Baalbeck, Ein Oelbrand.

Hohenstein,
Am Markt 2
1883 S dávkou jistoty May cestuje začátkem ůnora do Drážďan navštívit Münchmeyera. Emma následuje pozdĕji. Mezi ní a nakladatelovou manželkou se vyvine intimní přátelství.
   6-tého dubna: Přítelkynĕ Emmy z mládí, Ida Metzer, drží v jejím Hohensteinském bytĕ spiritistickou seanci; Karla Maye se ji zůčastnil.
   7-mého dubna: Přestĕhování z Hohensteinu do Dresden-Blasewitz. V Blasewitzkém adresáři je May zanesen jako »Literát a redaktor«. S velkou pravdĕpodobnosti rediguje »Redacteur« a s Münchmeyrem ›Deutsche Wanderer‹: Má být na téže ůrovní jako oba mnou založené v roce 1875 zábavné časopisy. Ve »Wanderer« se objevuje od konce září, teď za honorář 50 marek, Die Liebe des Ulanen.
   May napsal v tomto produktivním roce dále: Stambul, Im »wilden Westen« Nordamerika’s, Der Amsenhändler, Pandur und Grenadier. Musel odříct spolupráci s Josefem Kürschnerem (Vydavatel Literárního kalendáře) pro nedostatek času
.
Hohenstein,
Am Markt 2

Dresden-Blasewitz,
Sommerstr. 7

1884 Pravdĕpodobnĕ začátkem dubna May se svou ženou Emmou se stĕhují do Prinzenstrasse 4. S ukončením románu Waldröschen začal v srpnu další kolportážní román pro Münchmeyera: Der verlorne Sohn oder der Fürst des Elends. Pokračování pro ›Deustsche Hausschatz‹ se zdržuje. Der letzte Ritt, část Orientálního cyklu, je přerušen po půl roku od uprostřed prosince; čtenáří a redakce se zlobí. Dresden-Blasewitz,
Sommerstr. 7

Dresden-Altstadt,
Prinzenstr. 4

1885 15-tý duben: Mayová matka umírá, pravděpodobně na rakovinu. Asi za měsíc pozdĕji Mayův otec je postižen mozkovou mrtvičkou. Dodávání rukopisu je vyloučeno bĕhem tĕchto osudných ran. Die Liebe des Ulanen je po čtyři týdny bez pokračování. Jako nouzové řešení se objeví část verlornen Sohns pod názvem Ulane und Zouave jako fragment v ›Deutsche Wanderer‹. V červnu se Mayovův duševní stav upravil natolik, že mohl psát dále; v létĕ dokonce pokračoval po nĕkolik mĕsíců s jeho Orientálním cyklem. Jeho Ulanen román skončil v říjnu. O Vánocích začíná jeho čtvrtý Münchmeyer román Deutsche Herzen, deutsche Helden. Dresden-Altstadt,
Prinzenstr. 4
1886 27-mého ůnora umírá bývalý vĕzeňský katolický katecheta Kochta.
   Koncem července May dokončil verlorner Sohn. Aby mohl být okamžitĕ publikován následující román, vzniklo asi uprostřed června okolo 50 rukopisných stránek povídky Delila.Témĕř současnĕ zemřel za tajemných okolností dne 13-tého června král Ludwig II. z Bavorska – pro kolportážního nakladatele senzační zpráva. May proto přeruší Delila (fragment se zachoval) a píše román o pohádkovém králi: Der Weg zum Glück. Má to být jeho poslední román pro Münchmeyera. Koncem roku začíná s vyprávĕním pro mládež Der Sohn des Bärenjägers pro Stuttgarterské nakladatelství Spemann
.
Dresden-Altstadt,
Prinzenstr. 4
1887

8-mého ledna: Časopis pro chlapce ›Der Gute Kamerad‹ začal s Mayovým Sohn der Bärenjägers. Mezitím Münchmeyer má problémy s tištĕním jednotlivých sešitů na čas:

Můj drahý doktore!
   Očekával jsem Vás v nedĕli večer s velký nákladem rukopisů, ale marnĕ. To mne rozčílilo a začal jsem mít starosti, protože pro mne to je otázka mé existence.
   Pokud nedodáte rukopisy v dostatečném počtu a na čas, ztratím s námahou získané abonenty což stojí velké peníze.
Vemte si stenographa! Když budete diktovat jednu noc, budete mít rukopisy pro 4 až 5 sešitů na papíře dohromady a mnĕ bude pomoženo.
   Splnil jsem Vám témĕř každé přání a prosím proto aby Jste teď také splnil mé přání.
   Prosím přineste mnĕ zítra štĕstí a pak s tĕmi zde to bude okolo 66 sešitů.
   Zdravím Vás a podepisuji se s úctou H.G. Münchmeyer.
   Drážďany 21. 2. 1987.

Nĕkdy začátkem dubna: Přestĕhování do Schnorrstrasse 31. Uprostřed srpna začíná May se psaním Durch das Land der Skipetaren; tato cestovní povídka tvoří závĕr Orient cyklu v ›Deutschen Hausschatz‹.

Dresden-Altstadt,
Prinzenstr. 4

Schnorrstr. 31

1888

Začátkem ledna končí u Münchermeyera román Deutsche Herzen, deutsche Helden. May si nedovoluje oddych – píše vyprávĕní pro mladé čtenáře Der Geist der Llano estakada. Uprostřed ledna začíná ›Hausschatz‹ otiskovat Skipetaren-cestovní povídku. Začátkem února začína Der Geist der Llano … v ›Guten Kameraden‹.
   Dne 6-tého září umíra po dlouhé nemoci Mayův otec. Zmĕna redakce v ›Deutsche Hauschatz‹ časopisu v Regensburgu: Po Mayovi dobře naklonĕném Venanz Müllerovi následuje Heirich Keiter – redaktor s vlastní spisovatelskou ambici.

»Horký boj je svádĕn mezi našími čtenáři o románech cestovního spisovatele Karla Maye. Zatím co jedna část si stĕžuje redakci v rozhořčených dopisech, že ony romány zabírají příliš moc místa, které může být užito cennĕji, druzí požadují v neménĕ silných výrazech, aby hned v novém ročníku bylo opĕt započato s vyprávĕním od Karla Maye. Redakce je pak nucena, zaujmout zlatou střední cestu, aby uspokojila obĕ strany.«

1-ního října: Stĕhování z Drážďan do Kőtzschenbroda do vily Idylle, Schützenstrasse 6.
   12-tého října: May se zapíše do seznamu místních obyvatel jako »Dr. phil. Karla Maye, spisovatel«.
   Další publikace v tomto roce: Kong-Kheou, das Ehrenwort stejně jako Der Scout
.

Dresden-Altstadt,
Schnorrstr. 31

Kötzschenbroda,
Schützenstr. 6
Villa Idylle

1889 Pravdĕpodobnĕ časnĕ na jaře Karel a Emma poznali manželský pár Plőhn. Richard Plőhn, majitel továrny na obvazy, se stal Mayovým nejlepším přítelem, a Plőhnová žena Klára – v následujících létech Emmina důvĕrná přítelkynĕ – bude hrát důležitou roli v životĕ Karla Maye.
   May napsal v tomto produktivním roce okolo 3770 rukopisných stránek!
   Publikace: Die Sklavenkarawane, Im Mistake-Cannon, Sklavenrache, Lopez Jordan.
Kötzschenbroda,
Schützenstr. 6
Villa Idylle
1890 14-tého ledna: Mayová majitelka bytu žalovala ho u místního soudu v Drážďanech kvůli neplacení nájemného. Dlužící obnos za čtvrtletí (200 marek) za drahou vilu Idylle, zůstane nezaplacený přes Mayovo pilné psaní. Služebnou v domácnosti musel také 19-tého března propustit.
   Asi začátkem dubna: Přestĕhování do Niederlőssnitz, Lőssnitzstrasse 11.
   Důležité publikace: Christus oder Muhammed, Der Schatz im Silbersee, Der Schatz der Inkas.
Koncem října vyjde knižní vydání Der Sohn des Bärenjägers, podle titulní stránky Die Helden des Westens (v knize rovnĕž otištĕn Der Geist des Llano estakado), Stuttgartským nakladatelstvím ›Union Deutsche Verlagsanstalt‹
.
Niederlößnitz,
Lößnitzstr. 11
1891

8-mého dubna: Stĕhování do Oberlőssnitz, Villa Agnes, Nizzastrasse 13.
 
 
Emma und Karl May

   28-mého kvĕtna: »… manželka Dr. Maye se probudila zvukem v přízemí domu. Vzbudila manžela, který se ihned odebral dolů, kde nalézl ku svému překvapení … všechny skřínĕ a zásuvky otevřené a obsah rozsypaný na podlaze. Kromĕ toho zlodĕj položil na postel sekeru. Po lupiči nebylo ani stopy, dostal se dovnitř násilnĕ rozbitím nĕkolika okenních skel …« (Kőtzschenbrodär Zeitung ze 30-tého kvĕtna).
   V pozdním létĕ projednával nakladatel Friedrich Ernst Fehsenfeld z Freiburgu v Breisgau s Mayem knižní vydání povídek z ›Hausschatz‹. Historická událost!

V milovaném, krásném Lőssnitzgrund
sedí dva o samotĕ;
vstoupí do přátelského svazku
a nikdy se už neodloučí.

Jeden posílá mu romány
ten druhý je tiskne
a konec je velice radostný;
oba budou převelice šťastní!

[Karla Maye píše Friedrichu Ernstu Fehsenfeldovi]

Listopad: Karel a Emma May vezmou k sobĕ devítiletou neteř Claru (›Lottel‹) Selbman jako dceru.
   ůležité publikace v magazinech: Das Vermächtnis des Inka (Kamerad), Der Mahdi (Hausschatz)
.

Niederlößnitz,
Lößnitzstr. 11

Oberlößnitz,
Nizzastraße 13
Villa Agnes

1892 Nakladatel H. G. Münchmeyer zemřel v Davos (Švýcarsko) na pokročilou plícní chorobu.
   10-tého kvĕtna: První svazek Fehsenfeldových vydání Durch Wüste und Harem (v pozdĕjších vydáních Durch die Wüste) je na trhu. Následují Durchs wilde Kurdistan, Von Bagdad nach Stambul, In den Schluchten des Balkan, Durch das Land der Skipetaren, Der Schut. Karla Maye se stává bohatým mužem
.

Karl May

   V létĕ Emma se tajnĕ stýká s armádními důstojníky. Mayová neteř Lottel to vše vypráví svému strýci. Dojde k manželské rozepři. Další spolužití Emmy s Mayovou neteři je nemožné. V srpnu Lottu vezme domů její matka, Mayová sestra Karolina.
Od září začne ›Hausschatz‹ s druhý dílem Mahdi. Jako ›Union-Buchausgabe‹ se objeví v říjnu Kong-Kheou, das Ehrenwort s titulem Der blau-rote Methusalem.
Oberlößnitz,
Nizzastraße 13
Villa Agnes
1893

Karel a Emma cetujou do Schwarzwald. Při té příležitosti navštívi nakladatele Fehsenfelda a jeho paní; spolu cestujou do Švýcar do Bőnigen na Brienzer See. Dne 17-tého září píše May svému nakladateli Fehsenfekdovi:

Vaše zloba je oprávnĕna, přesto ale nejsem tak zcela na vinĕ, jak si myslíte. Hlavní důvod, že nemohu nic dokončit, je má nervosita, oproti minulé mnohem vĕtší teď než dříve, na kterou má žena nebere nejmenší ohled, a pak více rodinná záležitost, o které nemohu psát. Má žena se stala od poslední nešťastné cesty zcela jinou osobou … Já jsem v důsledku domácích hádek teď pořád tak ubitý, že se často dívám na stĕnu nad mým psacím stolem, kde visí nabitý revolver. Jeden potřebuje přece klid, tak jako tak!

26-tého listopadu May píše Fehsenfeldovi, že kvůli očnímu neduhu byl »dvakráte krátce v Lipsku«.
   Knižní vydání u Fehsenfelda: Winnetou der Rote Gentleman (tři díly, postscript: »der Rote Gentleman« byl pozdĕji vynechán), Orangen und Datteln.
   Důležité publikace v časopisech: Der Oelprinz, Die Felsenburg (pozdĕji Satan und Ischariot I.). Rovnĕž jedno další knižní vydání v Union: Die Sklavenkarawane.

Oberlößnitz,
Nizzastraße 13
Villa Agnes
1894 Březen: May trpí influenzou se zánĕtem žeberních chrupavek. Rovnĕž má obavy o svůj zrak. Začátkem kvĕtna cestuje s Emmou si odpočinout do Hartz. Jeho zdravotní stav není dobrý, musí zamĕstnat písaře (May v dopise Fehsenfeldovi 9-tého kvĕtna).
   Pravdĕpodobnĕ v létĕ May se popisuje jako ›Old Shatterhand‹ v Old Surehand I.:
Narodil jsem se jako nemocné, slabé dítĕ, které ještĕ ve vĕku šesti let se plazilo po zemi, aniž mohlo stát nebo bĕhat … Byl jsem třikráte slepý [Str. 411 a následující].
   To je ovšem básnický přehnané, ale za tím se skrývá Mayová úzkost z nového oslepnutí.
   Od září vychází v ›Deutschen Hausschatz‹ Krüger Bei (pozdĕji Satan und Ischariot II.); tam se také čtenář dozví okolo Vánoc o Winnetouovĕ návštĕvĕ v Drážďanech u zpĕvackého kroužku! Asi 440 rukopisných stránek obsahující kapitolu In der Heimath bylo redaktorem Heinrichem Keiterem vyškrknuto.
Říjen: V domĕ vdovy po naskladateli Münchmeyerovi požaduje May dlouho mu dlužící vyrovnání jeho pĕti Münchmeyrových románů. Pozdĕji obdrží svázané díly jeho odbĕrových románů. Originální rukopisy Münchmeyerových novel již dlouho neexistují, byly zničeny jako nepotřebné.
   27-mého listopadu: Pulina Münchmeyerová prosí o napsání nového románu, pokud možno Delila (1886) má být pokračována. May odmítá.
Fehsenfeldovy knižní vydání: Am Stillen Ocean, Am Rio de la Plata, In den Cordilleren, Old Surehand I.
   Další knižní vydání: Die Rose von Kairwan (Wehberg, Osnabrück), Der Schatz im Silbersee (Union)
.
Oberlößnitz,
Nizzastraße 13
Villa Agnes
1895 V tomto roce navštíví Karla Maye jeho bývalý spolužák Ferdinand Pfefferkorn se svojí manželkou, nyní žijící v Lawrence, USA. Pfefferkorní jsou zcela oddaní spiritismu.
   V Mayovém domĕ se rovnĕž drží séance, při kterých s nejvĕtší pravdĕpodobnosti je přítomen zpřátelený pár manželů Plőhn.
   23-tího prosince: Koupil jsem novou vilu! [za 37,300 marek] Včera přestĕhování a nové zařízení. Ve dne v noci psát rukopisy! [May Carlu Felberovi]
   30-tého prosince: Oficiální kupní smlouva pro vilu »Shatterhand.« v Radebeulu, Kirchstrasse 5 (dnes Karl-May-Strasse 5), je podepsána.
Knižní vydání: Old Surehand II. (Fehsenfeld), Das Vermächtnis des Inka (Union)
.

Villa Shatterhand

Oberlößnitz,
Nizzastraße 13
Villa Agnes
1896

Březen-duben: Karla Maye obdrží od Drážďanského puškáře Maxe Fuchse objednané Silberbüchse a Bärentőter. Chce tímto dokumentovat pravost svých cest, a zároveň vnitřnĕ zapomenout svou smutnou minulost. May umí použít publicity jako moderní showstar.

Old Shatterhand Kara Ben Nemsi

   Velikonoce: Amatér fotograf Alois Schiesser, který přicestoval z Linze, vzal 101 kostýmových fotografii s Karlem Mayem jako ›Old Shatterhand‹ a ›Kara Ben Nemsi‹. Legenda ›Old Shatterhand‹ dosahuje vrcholu; je založeno mnoho Karla Maye klubů.
   V létĕ, pravdĕpodobnĕ v červenci, Heirich Keiter navštĕvuje úspĕšného spisovatele. Osobnĕ se omlouvá za vyškrknutí kapitoly Heimath v Krüger Bei. May prohlásí, že už nebude psát pro ›Deutschen Hausschatz‹. Koncem září se objeví v ›Hausschatz‹ Mayovo Freuden und Leiden eines Vielgelesenen.

Noc, často dvĕ, tři noci za sebou, bez toho abych mohl potom spát bĕhem dne, bývá obvykle má pracovní doba, protože přichází dennĕ tolik návštĕv, aby osobnĕ poznali “jejich” Old Shatterhanda resp. Kara Ben Nemsi Effendi.

May im Pavillon

   V ›Guten Kameraden‹ je otištĕn v září Mayův poslední román pro mládež Der schwarze Mustang.
   Knižní vydání u Fehsenfelda: Der Mahdi (3 volumes), Old Surehand III, Satan und Ischariot I–III
.

Radebeul,
Kirchstraße 5
Villa »Shatterhand.«

Heute
Karl-May-Museum

1897

26-tého ledna: »Pan Keiter, který se zdrží jakékoliv literární úpravy ve Vaších rukopisech, začíná v čísle 8 ›Hausschatz‹ s Vaším novým a tak dychtivĕ očekávaným cestovním románem ›Im Reiche des silbernen Lőwen‹ … Doufáme, že nás potĕšíte brzy s pokračováním tohoto nanejvýš zajímavého rukopisu.« [Friedrich Pustet junior Karlu Mayovi].
   Asi na jaře kompohuje Karla Maye k modlidbĕ umírajícího Winnetua partituru Ave Maria. Od kvĕtna do července cestují Karel a Emma přes Nĕmecko a Rakousko. Navštívili místa mezi jinými: Lipsko, Hamburg, Deidesheim (tam navštívili rodinu přítele, obchodníka s vínem, Seylera), Stuttgart, Bodensee, Innsbruck, Achensee, Mnichov, Regensburg, Čechy. Pobyt v Mnichovĕ se stal vrcholem této promoční túry:

Prvního dne přes 900 návštĕv, druhý den přes 600, třetí den opĕt 800. K večeru jsem se dostal pryč ven bočními dveřmi a utekl. Pak tam stáli před hotelem gymnasisté, chtiví autogramů, že tramvaj nemohla projet a museli být rozehnání vodní stříkačkou. A to je pravda! [Dopis Fensenfeldovi ze 27-mého července].

Knižní vydání: Auf fremden Pfaden, »Weihnacht!« (Fehsenfeld), Der Oelprinz (Union)
.

Radebeul,
Kirchstraße 5
Villa »Shatterhand.«
1898 Její císařská výsost velkovévodkynĕ Maria Theresa přijala Karla Maye.
   6-tého kvĕtna: V Gartow (Dolní Sasko) byl May zadržen dvĕma policisty; nesmĕl opustit hotelový pokoj. Byl považován za podvodníka, protože dává za nejmenší služby veliké zpropitné. Nakonec přijde z Radebeulu zpráva: »Karla Maye trvalým bydlištĕm zde, často rád podporuje dobročinnost«.
   Dne 30-tého srpna umírá Heinrich Keiter; jeho nástupcem jako redaktor ›Deutschen Hausschatz‹ se stane Dr. Otto Denk. Tento rok také nastane devítileté odloučení od tohoto časopisu; tvoří se katolická oposice proti Mayovi.
   Knižní vydání u Fehsenfelda: Im Reiche des silbernen Lőwen I–II. Dále se objevuje Ernste Klänge, sešit s obĕma Mayovýma partituremi Ave Maria a Vergiß mich nicht!
Radebeul,
Kirchstraße 5
Villa »Shatterhand.«
1899 Bĕhem mĕsíců leden až březen May dokončí svůj román Am Jenseits; nachází se na nejlepší cestĕ k filozofické literatuře. Četl Jste korektury 25-tého svazku? Pak by Jste si mohl všimnout, že Karla Maye teď přichází se svými vlastními úmysly. Jedná se o velmi promyšlené, jedinečné hnutí z nábožensko-etického-sociálního pole … Spisy doposud byly napsané s jediným úmyslem, abych získal co nejvĕtší počet čtenářů jako pracovní pole. [May Fehsenfeldovi 13-tého března].
   Dne 16-tého března Paulina Münchmeyerová prodává nakladatelství Adalbertu Fischerovi, který má především zájem o Mayovy populární romány.
26-tého března: Začíná cesrta do Orientu. Důležité zastávky: Genua (4-tého dubna – rozloučení s Emmou a manželským párem Plőhn ze zdravotních důvodů), Port Said (9-tý duben), Kahíra (30-tý duben – tam May přijme do služby nĕco pozdĕji arabského sluhu Sejd Hassan), Beirut (26-tého června), Haifa (18-tý červenec), Jerusalem (30-tý červenec), Jaffa (21-vý srpen až 2-hého září), Aden/jižní Arabie (15-tého září). Moc mne mĕli rádi na lodi [Gera], i když teď jsem pravý opak od bývalého Karla. Ten byl s velkou ceremonii mnou utopen v Rudém moři, s uhlím z lodĕ, které ho vzalo na dno … [Dopis Plőhnovi 16-tého září].
   10-tého listopadu: Přistání v Pandang na Sumatře. May trpí emocionálnĕ, odmítá potravu a mĕl se prý chovat divnĕ – je možné, že trpĕl dysenterii. Bližšího není nic známo. V takové stavu mĕl být asi týden.
   22-tého listopadu: May posílá z Padangu depeši do Radebeulu; žáda Emmu, aby přišla s Plőhnovými do Port Said. 11-tého prosince: May musí kvůli nemoci a podezření z moru do karantény. 18-tého prosince je mu dovoleno opustit Port Said. Jeho přítel Richard Plőhn, který trpí Brightovou (ledvinovou) nemoci, se nachází mezitím vážnĕ chorý s Klarou a Emmou v Arenzano (20 km západnĕ od Genua). May se dozví kde jsou a cestuje tam.
V Nĕmecku mezitím začaly prudké tiskové útoky proti Mayovi: Obzvláštĕ Dr. Fedor Mamroth (Frankfurter Zeitung) a Hermann Cardauns (Kőlnische Volkszeitung) kritisovali Mayovou sebereklamu a s ní spojenou Old Shatterhand legendu. Tato výmĕna názorů, která zpočátku začala zcela vĕcnĕ, se stala v následujících létech polemická, dokonce zlomyslná; pronásledování začalo.
   Knižní vydání: Am Jenseits [Fehsenfeld], Der schwarze Mustang [Union].
Radebeul,
Kirchstraße 5
Villa »Shatterhand.«
1900 Do 14-tého března Karl a Emma May stejnĕ jako Richard a Klara Plőhn jsou v Arenzano; pak cestujou mimo jiné do Pisa, Říma, Neapol, Port Said, Kairo, Gizeh, Jaffa, Jerusalem, Hebron, Jericho, Tiberias, Nazareth, Haifa, Lebanon, Baalbek, Damašek a Cyprus.

Ehepaare May und Plöhn

   V Istambulu May má trpĕt znovu emotionelními výbuchy. Klára Plőhn se obávala, že “musí být zaveden do blázince”! Mayová pozdĕjší žena s určitosti mĕla smysl pro barvitý popis událostí a mohla zde nĕco přehánĕt.
   Závĕr cest byl: Korinth, Bologna, Athen, Korfu, Benátky a Bozen.
   Münchmeyrův následník Adalbert Fischer nerespektuje Mayová autorská práva a dává na trh nové vydání Die Liebe des Ulanen. Ostatní čtyři Muenchmeyerové romány mají následovat krátce potom, částečnĕ v přepracování spisovatele Paula Staberow.
17-tého června: May se srdcelomnĕ loučí se svým sluhou Sejd Hassanem.
   31-vého července: Návrat do Radebeulu po 15 mĕsících nepřítomnosti. May se stal novou osobnosti – Old Shatterhandová legenda je mrtvá. Jenom láska k lidstvu a usmíření mezi národy jsou od teď jeho velké ideály; také v soukromém životĕ se omezuje: svůdnost Emmy jej už nemůže upoutat.
   Všechny moje dosavadní práce jsou pouze úvodem, pouze přípravou. Co vlastnĕ sleduji, kromĕ mne neví žádný človĕk … Teprve teď začínám můj pravý úkol … [Mayův dopis jeho nakladateli Fehsenfeldovi z 10-tého září].
   K Vánocům se objeví Mayův sborník básní Himmelsgedanken
.
Radebeul,
Kirchstraße 5
Villa »Shatterhand.«
1901 14-tého února: Mayův přítel Richard Plőhn umírá na ledvinovou chotobu. Jeho žena Klára je zdrcená; je teď trvalým hostem ve Villa »Shatterhand«.
   Pro Josepha Kürschnera May píše pacifistický román Et in terra pax. Tím May podráží imperialistické tendence – ono ‘Hurá-vlastenectví – sborníku ›China‹, ve kterém se jeho text objeví.
   Koncem září cestuje May s Emmou a Klárou do Švýcar k Vierwaldstätter See. Na podzim napíše jako odpovĕď k polemickým tiskovým útokům anonymní brožury »Karl May als Erzieher« a »Die Wahrheit über Karl May«.
   10-tého prosince: May žaluje Adalberta Fischera pro přetisky jeho Münchmeyerových románů bez autorová svolení.
Radebeul,
Kirchstraße 5
Villa »Shatterhand.«
1902

Začátkem roku drží redaktor Hermann Cardauns z Kolína nĕkolik proti-Mayových přednášek, ve kterých označí Mayovy Muenchmeyrové romány jako »hluboce amorální«.
   10-tého března: Karla Maye žaluje, proti přání své ženy Emmy, její intimní přítelkyní Paulinu Münchmeyerovou. Dne 16-tého března povĕřuje právníka Rudolfa Bernsteina, požadovat od obžalované Pauliny Münchmeyerové následující:

  • Stanovení počtu exemplářů Mayových prací, které byly vytištĕné a distribuované firmou Münchmeyer ku dni 16-tého března 1899
  • Výpočet čistého zisku, a dále:
  • Zaplatit gratifikaci, jestliže více než 20,000 exemplářů bylo vytištĕno.

V létĕ cestují Karla Maye, Emma a Klára přes Berlin, Hamburg, Lipsko a Mnichov do Bozen a konečnĕ do Mendel. V hotelu Penegal končí dne 21-ního srpna manželství Karla Maye s prohlášením Emmy: »Vem si toho chlapa, já ho už více nechci!« Bližší okolnosti, které vedly ku konečnému rozvodu, nejsou dosud uspokojivĕ prozkoumány. Může se předpokládat, že chování Emmy se stalo tĕžce snesitelné bĕhem jejích roků menopausy; rovnĕž známky zvĕtšující se duševní poruchy nejsou vyloučeny (Emma zemřela 13-tého prosince 1917 v psychiatrickém ústavu). Byla také náchylná k záchvatům zuřivostí, namířené proti Karlu Mayovi, které činily přetrvání manželství nemožné. Bezpochyby Klára Plőhn vĕdomĕ zvolila příhodnou dobu. Nakonec však v Karlovi a Kláře se našli dva lidé, kteří se k sobĕ lépe hodili.
   29-tého srpna: Emma podepíše rozvodové dokumenty.
   10-tého září: May předloží žádost o rozvod v Radebeulu.
   Fehsenfeldové knižní vydání: Im Reiche des silbernen Löwen III
.

Radebeul,
Kirchstraße 5
Villa »Shatterhand.«
1903 14-tého ledna: Mayovo manželství je zrušeno.
   4-tého března: Rozvod se stal zákonnĕ platný.
   30t-tého března: Svatba Karla Maye a Kláry Plőhn na úřadĕ. Den pozdĕji následuje církevní svatba v Luteránském kostele v Radebeulu.
   25-tého kvĕtna: U nakladatele Adalberta Fischera se objeví Mayové Erzgebirgische Dorfgeschichten.
   3-tího listopadu: Emma obdrží od Maye roční příjem 3,000 marek; musí však bydlet alespoň 100 km od Drážďan – stĕhuje se do Weimar.
   Začátkem listopadu se podaří právnímu zástupci Müenchmeyera Dr. Gerlachovi, předložení Mayového trestního rejstříku u soudního přelíčení. Následek se projeví 8-mého listopadu. May tĕžce onemocní: má vysokou horečku a srdeční slabost.
   Fehsenfeldovo knižní vydání: Im Reiche des silbernen Löwen IV
.
Radebeul,
Kirchstraße 5
Villa »Shatterhand.«
1904 8-mého března: Karel a Klára navštíví v Meissen malíře Sascha Schneider. Má vytvořit pro celé Fehsenfeldovo knižní vydání jiné titulní malby, obzvláštĕ zdůraznit umĕleckou a pacifistickou cenu tĕchto prácí – zřetelný odklon od tak zvaných »spisů pro mládež«.

Karl und Klara May

  
Uprostřed září se objeví Et in terra pax rozšířená v Fehsenfeldovém knižním vydání pod názvem Und Friede auf Erden!
   26-tého září: Paulina Münchmeyerová dostává soudní vyrozumĕní předložit vyučtování, jakmile Karla Maye doručí přísežné prohlášení.
Vánoce: Z pomsty za odmitnutou penĕžní půjčku, kterou vyžadoval bezohledný tiskový bandita Rudolf Lebius od Maye, křičí z výkladních skříní Drážďanských knihkupectví velké plakáty, na kterých je vidĕt zdaleka ve velkých červených písmenách nápis »Předešlé vĕzeňské tresty Karla Maye!«
Radebeul,
Kirchstraße 5
Villa »Shatterhand.«
1905 Na jaře se objevuje jako soukromý výtisk Mayvá verse procesního řízení Ein Schundverlag. Tam popisuje jeho dobu ztrávenou u Heinricha Münchmeyera. V roce 1909 následuje rovnĕž jako privátní tisk Ein Schundverlag und seine Helfershelfer.
   3-tího října se projednává u Drážďanského zemského soudu Mayová stížnost proti Lebiusovi. Taktickou chybou Mayová advokáta Klotze veřejné čtení o předcházejících trestech Maye je soudcem dovoleno.
   Téhož mĕsíce May je přítomen v Drážďanech na přednášce nositelky Nobelovy ceny míru, Berthy von Suttner; následuje přátelství mezi obĕma
.
Radebeul,
Kirchstraße 5
Villa »Shatterhand.«
1906 5-tého února: May vyhraje Münchmeyerův proces v druhé instanci.
   30-tého června: Rudolf Lebius nazve Maye vrozeným zločincem.
   1-ního září: Mayové drama Babel und Bibel. Arabische Fantasia in zwei Akten se objeví u Fehsenfelda v nákladu 1,200 exemplářů.
Radebeul,
Kirchstraße 5
Villa »Shatterhand.«
1907

9-tého ledna: May vyhraje Münchmeyerův proces u říšského soudu v Lipsku ve třetí instanci. O výši náhrady škody má teprve být rozhodnuto. Mayův advokát Rudolf Netcke odhadl cenu náhrady za neoprávnĕné vytištĕní Waldrőschen na 250,000 marek!
   11-tého února May předložil následující přísežné prohlášení:

Přísahám ve jménu všemocného a vševĕdoucího Boha:
1. Když jsem se náhodnĕ setkal v roce 1882 s nyní zesnulým Heirichem Gottholdem Münchmeyerem v restauraci v Drážďanech, slíbil jsem napsat pro nĕho román, jmenovitĕ WALDRŐSCHEN za následujících podmínek: Román se má objevit pod jiným jménem a má být vytištĕn a distribuován pouze do 20,000 exemplářů. Za každé číslo jsem mĕl obdržet 35 marek, a kromĕ toho, když bude dosažen tento počet exemplářů, mĕl jsem obdržet dobrou odmĕnu.
Mám podržet autorská práva na tento román, mezi jiným právo zařadit román do mých sebraných spisů.
2. Tyto podmínky byly pozdĕji přeneseny na romány DEUTSCHE HERZEN UND HELDEN, DER VERLORENE SOHN a DER WEG ZUM GLŰCK, avšak s podmínkou, že za každé číslo ze shora jmenovaných románů remunerace bude ne 35, avšak 50 marek.
3. Pokud se týče románu DIE LIEBE DES ULANEN, dohodli jsme se s Münchmeyerem, že mu povolím otisknout tento román pouze v 1884 edici “Deustscher Wanderer”.
4. Totéž bylo dohodnuto s Münchmeyerem ohlednĕ šesti povídek AUS DER MAPPE EINES VIELGEREISTEN (INN-NU-WHO a OLD FIREHAND), EIN STŰCKLEIN VOM ALTEN DESSAUER, DIE FASTNACHTSNARREN, UNTER WERBERN, DER GITANO a DIE POLIN [WANDA], přenechány k otištĕní pouze jedenkráte v jednom ročním vydání jeho časopisu.
5. Nedohodnul jsem se s Münchmeyerem pokud se týče bodů 1 až 4 mých prací, že po pouze jednom zaplacení by mĕl mít na nĕ neomezené publikační právo.
V tom mnĕ pomáhej Bůh.

7-mého dubna: Münchmeyerův nástupce Adalbert Fischer umírá. 15-tého dubna 1907 Münchmeyerův advokát Dr. Gerlach ohlásí soudu Maye a jeho spolupracovníky pro křivou přísahu. Toto obvinĕní se ukázalo neudržitelné.
   8-mého října: Dĕdici nakladatele Fischera prohlásí ve vyrovnání, »že v nakladatelství firmy H.G. Münchmeyera vyšlé romány spisovatele Karla Maye bĕhem času podlehly zmĕnám z třetí ruky vsuvkami do takové míry, že v jejich současných verzích nemohou být považovány za napsané Karlem Mayem.« Ze smutnĕ známých pĕti Münchmeyerových románů jméno Karla Maye je odstranĕno a mohou být tištĕny anonymnĕ.

Münchmeyerův následovník … učinil takové zmĕny, že mezi starým a novým vydáním se objevil rozdíl nĕkolika stovek stránek. To je nĕco strašného! Kdyby nĕjaký človĕk se odvážil malířův obraz rozřezat a přemalovat, anebo sekat a odlupovat ze sochařem vytvořených dĕl, a nabídnout pak takové zmrzačeniny na prodej jako originály, celý tiskový sbor by se postavil za postižené umĕlce a postavil falsifikátora do takového svĕtla, že by nemohl ukázat svou tvář znovu na veřejnosti. [Karl May: Ein Schundverlag, str. 852 násl.]

13-tého září: Setkání s redaktorem ›Hausschatz‹ časopisu Otto Denkem. Po devítileté přestávce May je připraven opĕt psát pro ›Deutschen Hausschatz‹. Začíná okamžitĕ s Der 'Mir von Dschinnistan. S tím – jako už se závĕrečným dílem Silbernen Lőwen – se přenáší na pole filosofické literatury. Avšak u čtenářů ›Hausschatz‹, kteří očekávali napínavé čtení ve staré stylu, tento román nachází málo pochopení.
   Koncem roku May píše Frau Pollmer, eine psychologische Studie, ve které se marnĕ snaží osvobodit od své první manželky. Tento text zůstává po dobu Mayová života neotištĕný. V říjnu se objeví v Regensburgském časopise ›Efeuranken‹ cestovní povídka Schamah
.

Radebeul,
Kirchstraße 5
Villa »Shatterhand.«
1908 8-mého března: Ve své poslední vůli May založil dobročinnou nadaci.
   Od 23-tího března do 23-tího dubna se objevuje v ›Grazer Volksblatt‹ povídka Abdahn Effendi.
   Athropolog a sexuální badatel F. S. Krauss navštívil Maye a nazval ho »požehnáním pro lidstvo«.
   V tomto roce Karla Maye se svou Klárou podnikne první a jedinou cestu do Spojených Statů Amerických. Cestovní zastávky: Bremen (5-tého září), New York (16-tého září), Albany (22–23 září), Buffalo (konec září), Niagara-Falls (počátek října), Lawrence/Massachusetts u školního přítele Pfefferkorna (říjen). Boston a New York (listopad).


May in Amerika

Po 4-tém listopadu jsou Mayovi asi zase v Radebeulu. Začátkem prosince se nachází na krátkou dobu v Londýnĕ.
Radebeul,
Kirchstraße 5
Villa »Shatterhand.«
1909  31-vého července: Mayová Merhameh se objevuje v ›Eichsfelder Marienkalender‹.
   Září: Dr. Adolf Droop otiskl studii: »Karl May. Eine Analyse seiner Reise-Erzählungen«.
   22-tého listopadu: Rudolf Lebius píše přítelkyni Emmy, operní zpĕvačce Selma von Scheidt, že »považuje Karla Maye za rozeného zločince«.
   17-tého prosince: Karla Maye žaluje Lebiuse kvůli tomuto dopisu u soudu Schőffen v Berlin-Charlottenburg pro urážku.
   8-mého prosince: May drží přednášku v Augsburgu Sitara, das Land der Menscheitsseele.
   Knižní vydání u Fehsenfelda: Ardistan und Dschinnistan I a II.
Radebeul,
Kirchstraße 5
Villa »Shatterhand.«
1910 10-tý leden: Karla Maye začíná soudní jednání proti Rudolfu Lebiusovi pro nejhorší druh pomluvy v jeho článku »Hinter den Kulissen« v týdenníku ›Der Bund‹ z 19-tého prosince 1909. Lebius tvrdí, že May žil po léta v lese jako náčelník lupičů, dopustil se denních vloupání, přepadával trhovkynĕ, zneužil pohlavnĕ svou devítiletou neteř a uškrtil dĕdečka své první ženy Emmy!
   Pro časté onemocnĕní Maye, které s pravdĕpodobnosti spolu s cílenými útoky na jeho charakter zhoršily jeho zdravotní stav a nakonec přispĕly k jeho smrti, se May nemohl dostavit k hlavnímu soudnímu přelíčení. Podle soudních znalců by Lebius mĕl být potrestán vĕzením.
   Dne 12-tého dubna Lebius byl shledán zprvu nevinným pokud se týká pomluvy (stížnost ze 17-tého prosince 1909) v dopise Selmĕ von Scheidt; May se odvolal.
   12-tého kvĕtna: Nezapírám, že jsem přišel do konfliktu se zákonem před 40-ti anebo 50-ti léty a byl proto potrestán; co jsem ale spáchal tehda v hluboké duševní depresi a pohnutém stavu mysli, bylo by dnes, ve více osvícené dobĕ, slyšeno nikoliv soudcem, nýbrž lékařem. Moji odpůrcí s tím přicházejí a přidávají k tomu lstivé lži. Je pĕt soudních procesů v jednání, ze kterých pravda vyjde najevo [Karla Maye v dopise Petru Rosenggerovi}.
   V srpnu je hostem po nĕkolik dnů ve Villa »Shatterhand.« Dr. E. A. Schmid. Po smrti Maye, jako ředitel nakladatelství Karla Maye (Karl-May-Verlag), široce propagoval Mayový názory.
   Fehsenfeldovy knižní vydání: Winnetou IV, Mein Leben und Streben. Témĕř zároveň s Mayovou biografii, uveřejnil Rudolf Lebius »Die Zeugen Karl und Klara May« – pamflet nejhoršího druhu! V důsledku oboustranných námitek byly Mayová biografie i Lebiusův pamflet po krátké dobĕ zakázány
.
Radebeul,
Kirchstraße 5
Villa »Shatterhand.«
1911 8-mého kvĕtna: Znovu tĕžce nemocen, píšu Vám dnes jenom velice krátce. Přecenil jsem svoje síly, zánĕt plic a fysické vypĕtí svĕdeckého jednání mne zcela zdolaly … Musím do lázní; odjíždím už ve čtvrtek. [Karla Maye právníkoví Hauboldovi]
   11-tého kvĕtna: Odjezd do Jáchymova. Lékař Dr. Gottlieb ordinuje koupele.
   Od poloviny června do konce července Karel a Klára jsou na zotavovací dovolené v Jižním Tyrolsku. Na Mendel se však jeho zdravotní stav znovu zhoršil.
   18-tého prosince: V odvolacím řízení (Stížnost ze 17-tého prosince 1909) byl Rudolf Lebius pro urážku odsouzen k penĕžní pokutĕ 100 marek
.
Radebeul,
Kirchstraße 5
Villa »Shatterhand.«
1912 25-tého února: May oslavuje sedmdesáté narozeniny.
   Začátkem března May navštíví naposled Hohenstein-Ernstthal. Vyhledá tam svou sestru Wilhelminu Schőne; jeho vnučka Ilse dostane od nĕho pro začátek školy velký koš sladkostí.
   22-tého března: Karla Maye drží přednášku ve Vídni na pozvání ›Akademischen Verbandes für Literatur und Musik‹, před 2000 posluchačí; jeho řeč je o míru Empor ins Reich der Edelmenschen. Mezi přítomnými se nachází Bertha von Suttner.
   30-tého března: Karla Maye umírá kolem osmé hodiny večer v jeho vile »Shatterhand.«. Jeho dech ustal v důsledku plicního onemocnĕní. Jeho velké srdce přestalo bít. Mayův pohřeb následoval 3-tího dubna na Radebeulský hřbitov
.

Nachruf Mays Grabmal
                                                               
Radebeul,
Kirchstraße 5
Villa »Shatterhand.«
 
 

 

Karl-May-Vereinigung 
Karl-May-Vereinigung
Arbeits- und Forschungsgemeinschaft der Karl-May-Stiftung


 

Muzeum Karla Maye

Karl-May-Stiftung

Logo